V Městských sadech se od roku 2009 nachází Vyhlídková stezka po Zámeckém vrchu. Tato stezka vznikla za podpory Městských lesů a Spolku přátel města Kraslice. Stezka je dlouhá 4 km a vede od evangelického kostela až na rozcestí Tisovského hřbitova. Na stezce se nachází 21 dřevěných laviček, 2 altány a 5 zrekonstruovaných studánek. Na zábradlí pod lékárnou U kostela se nachází také mapka označená čísly, kde se jaká památka nachází. Do Městských sadů se dostanete, když u Městského úřadu vystoupáte zámecké schody a hned doprava do dalších schodů a stojíte před evangelickým kostelem, kde začíná vyhlídková stezka.
Číslo 1 – Evangelický kostel. Základní kámen byl položen v roce 1911 na počest jubilea císaře Františka Josefa I.
Plány kostela a fary nakreslil berlínský architekt Bartning. V roce 1912 obdržel kostel tří staré klingenthalské zvony z let 1655 a 1725. První byl přetaven 1839, druhý v roce 1861 a třetí pocházel z roku 1883. Vysvěcení kostela bylo slavnostně provedeno za velké účasti lidí v roce 1912.Věž zvonice je vysoká 25 metrů. Čelní stěnu původně zdobily malby kraslického rodáka, malíře Franze Grusse.
U kostela se nachází pomník Gabelsbergera, který, byl slavnostně odhalen roku 1934. Xaver Gabelsberger byl tvůrce německého těsnopisu. Za socialistické éry se sady jmenovaly Fučíkovy sady a na pomníku se nacházela bysta Juliuse Fučíka. Podle mapky se vydáme po červené a zelené turistické značce.
Projdeme okolo čísla 2 – Preisův pomník. Karel Preis (1850 – 1907) byl zasloužilý kraslický učitel a od roku 1887 byl předsedou Pečovatelského a okrašlovacího spolku.
Půjdeme dále po červené a zelené turistické značce a projdeme kolem čísla 3 – Lesní zbožnost, krasličtí věřící se zasloužili o zbudování duchovního zátiší, jakési lesní kaple, kterému se dostalo pojmenování Waldandacht – lesní zbožnost. Jako oltář, obklopený terasami, tyčil se zde dřevěný kříž se sochou Krista, obestavěný cihlovým obloukem. Nechyběly zde ani lavičky k odpočinku. Sochu Krista pro toto zátiší zhotovil majitel továrny na výšivky Josef Zettl, který se ve svém volném čase zabýval řezbářstvím. Vysvěcení provedl tehdejší děkan P. Andreas Hauser. Byla vysvěcena za velké účasti obyvatelstva roku 1937 a sloužila ke klidnému rozjímání.
Půjdeme dále po červené a zelené turistické značce a dojdeme k číslu 4 – Schillerův pomník. Pomník postavil kraslický osvětový spolek.
U pomníku se cesta rozděluje směrem do prudkého kopce po červené turistické značce.
My se ale vydáme po zelené turistické značce, která vede rovně, projdeme okolo 2 studánek číslo 8 – Pramen Karla IV. Pojmenována podle Karla IV., který Kraslice roku 1370 povýšil na město. Číslo 9 – Holečkův pramen. Pojmenován podle Miroslava Holečka, který byl známý kraslický učitel, založil v roce 1951 kraslické hudební jaro a podílel se po roce 1945 na kulturním životě Kraslic.
Budeme pokračovat dále po zelené turistické značce. Po chvíli se zase napojuje červená turistická značka. My půjdeme stále rovně, až dojdeme k číslu 11 – Vedralův altán. Byl pojmenován po známém kraslickém malíři Karlu Vedralovi, který byl členem Spolku přátel města Kraslic a který zde vytvořil mnoho svých obrazů. U altánu sejdeme z kopce k tisovskému rozcestí a k tisovskému hřbitovu, kde se nachází druhá mapa a popis stezky. Z tohoto rozcestí můžeme jít zpět do Kraslic, do Tisové, do Stříbrné a na Bublavu.
My se vrátíme kolem Vedralova altánu po červené a zelené turistické značce až k rozcestí, kde se značky rozdělují.
Vydáme se do kopce po červené turistické značce a půjdeme kolem čísla 10 – Hudební pramen. Byl pojmenován na počest všem hudebníkům, kteří proslavili hudbou Kraslice doma i ve světě.
Pak jdeme dále po červené turistické značce až přijdeme k číslu 6 – Hradiště. Nachází se na vrcholu Zámeckého vrchu. Jde o zbytky hradu z 13. století. Jsou zde patrné zbytky zdiva, kruhové bašty, příkopu a do skály je vytesána 3 metry hluboká sluj. Od 17.století hrad již nebyl obýván a jeho zdivo bylo rozebráno pro stavební účely ve městě.
Odtud půjdeme dále po červené turistické značce a dojdeme k číslu 5 – Dotzauerův altán. V roce 2009 byl zbudován dřevěný vyhlídkový altán na místě vichřicí zničeného železného glorietu z roku 1868. Od altánu dojdeme k rozcestí, které má stále červené turistické značky, dolů z kopce se dostaneme do Kraslic, vyjdeme u penzionu Ming na křižovatce.
Když sejdeme na cestu, kde vede modrá turistická značka směrem na tisovský hřbitov a půjdeme tím směrem, u jedné odbočky vejdeme do lesa do prudkého kopce a asi po 100 metrech po levé straně v lese narazíme na číslo 7 -Eleonořin pramen. Okrašlovací spolek ho pojmenoval na počest Dotzauerovy manželky Eleonory. Tento pramen se těžko hledá, je zapadlý v lese. Je u něho i kámen s nápisem Eleonor quelle.
Budeme pokračovat na tisovské rozcestí a po cestě je poslední z památek této stezky a to číslo 12 – Pramen horníků. Horníci si zde nabírali vodu při své cestě za svou těžkou prací v rudných dolech. Můžeme se vrátit zpět do Kraslic a nebo na tisovské rozcestí a dále po modré turistické značce až na rozhlednu Bleiberg (Olověný vrch) na Bublavě. Stezka je krásnou procházkou po Zámeckém vrchu. Po cestách jsou dřevěné lavičky k odpočinku, prameny k osvěžení, v létě se zde dají sbírat houby a maliny a u vykácených pasek je krásná vyhlídka na Stříbrnou a protější kopce (po červené a zelené turistické značce). Po modré turistické značce je výhled na Zelenou horu a do Klingenthalu.
Zdroj: http://kraslice.infoblog.cz/clanek/turisticka-vyhlidkova-stezka-po-zameckem-vrchu-34311/